Čtenářský deník & job-hunting
Dnes mám na své deníkové agendě dvě věci. Začněme s tou triviálnější.
1.
Už před nějakou dobou jsem dočetl Pěnu dní. Ta knížka se mi moc líbila, byť asi nebyla extrémně hluboká. Bavil mě barvitý a snový jazyk, kterým byla psaná (četl jsem ji v češtině) a přišel mi trochu na styl Obrazu Doriana Graye. Co se obsahu týče, myslím si, že je také povedený. Poslední dobou si uvědomuji, jak velkou roli na člověka musí mít vyplavování různých chemických látek v mozku. Mám pocit, že někdy mám prostě takovou vyprázdněnou smutnou náladu, zatímco jindy jsem prostě nadšený a veselý. Protože jsem nebyl schopen najít žádného společného jmenovatele, domnívám se, že to může být způsobeno právě tím, že někdy mám prostě vyšší a někdy nižší hladinu serotoninu.
Pěna dní hezky ilustruje, jak člověka jeho rozpoložení může ovládnout: svět okolo hlavních hrdinů se fyzicky formuje přímo podle toho, jestli prožívají krizi, nebo jestli jim je hezky. To je podle mě taky dobrá idea.
Nicméně po Pěně dní přichází na řadu první díl Husitské trilogie od Andrzeje Sapkowského, který mi koupil táta k narozeninám. Je to delší kniha než Pěna dní, ale zatím si ji poměrně užívám a už jsem se dostal zhruba do jedné pětiny. Využívám toho, že tu mám víc času než v Praze, a tak se ke čtení snáž dokopu.
2.
Druhá příhoda, kterou stojí za to zaznamenat, je můj neúspěšný pokus o job-hunting. Donedávna jsme s mými kamarády Markem a Lukášem pracovali v jedné pražské finanční firmě. Lukáš dlouhodobě v této firmě nebyl příliš spokojen a dostal před nějakou dobou nabídku od svého kamaráda, jestli by nechtěl přejít do firmy k němu. Zadařilo se a Lukáš tam bude brzy nastupovat. Jde o firmu, která mi přijde vážně dobrá, protože splňuje moje základní tři požadavky na zaměstnání:
- Nechci mít málo peněz (nemusím mít nutně hodně)
- Chci dělat aspoň trochu zajímavou matematiku/fyziku
- Chci spolupracovat s chytrými lidmi a aspoň s nějakými matfyzáky
Na druhou stranu jsem vždycky pochyboval, jestli na takovou firmu mám. Koneckonců, i když jsem se jich zúčastnil, nemám žádné působivé medaile z individuálních matematických nebo fyzikálních olympiád, což mi přišlo skoro jako prerekvizita. Navíc si uvědomuju, že mám ve spoustě věcích rezervy, což se vlastně i teď potvrdilo. Protože jsem ale viděl, že se Lukáš do takové firmy dostal, začal jsem mít naději na to, že bych se tam mohl dostat také. Musím dodat, že také nejsem v aktuálním "zaměstnání" dvakrát nadšený (raději se mě na to ani neptejte, nebo se klidně zeptejte, ale očekávejte rant, nebo že se o tom nebudu chtít bavit.)
Poslal jsem si tedy cv do tří firem, přičemž jedna z nich je právě ta Lukášova. Z prvních dvou z nich jsem dostal odpověď typu: "Líbíte se nám, ale nehledáme lidi na part-time/analytiku." Ze třetí jsem byl pozván k další části pohovoru, kterou byl online matematický test. Ten jsem jednoduše nevyplnil dostatečně dobře, a proto mě nevzali. Protože jsem se necítil příliš sebevědomě a nechtěl jsem, aby bylo Markovi líto, že chci firmu, kde jsme zůstali "jen my dva" opustit, tak jsem mu o tom job-huntingu neřekl. On se to ale pak dozvěděl přes Matěje a Lukáše a byl z toho trochu smutný, což jsem nezamýšlel.
Výsledek job-huntingu je tak negativní. Jakmile jsem se ale dozvěděl tyhle výsledky, domluvil jsem si téměř okamžitě, že budu příští semestr na MFF cvičit Lineární algebru I. nebo Matematickou analýzu II., což bude určitě zábava a moc se na to těším. Také jsem napsal prof. Bulanovovi, v jehož skupině jsem měl před několika lety stáž, jestli by pro mě neměl nějaký zajímavý projekt.
3.
V souvislosti s tím negativním job-huntingem bych sem chtěl zaznamenat nějaké svoje obecné myšlenky ohledně budoucího zaměstnání. Protože jsem už skoro ve druháku na magistru, měl bych se pomalu rozhodnout, jakou cestu zvolit. Buď věda, nebo soukromá sféra. U obou mám spoustu otazníků a u obojího se bojím. Já nevím, jestli bych uměl být dobrý věděc, ale ani nevím, jestli si dokážu v soukromé sféře najít práci, kterou bych měl rád. Chtěl bych si proto oboje vyzkoušet, ale zase nechci plýtvat časem.
Původně jsem myslel, že to sem napíšu nějak víc procítěně - o svém strachu, abych neskončil kariérně zahořklý jako Walter White ze seriálu Breaking Bad. Teď mě to ale nějak přešlo a nevím, jestli bych to vyjádřil dobře. Ukončím to tedy zde.