Poslední vlak domů

Tento zápis píšu v nočním vlaku (22:45 až 2:00) mezi Mnichovem a Heidelbergem. Strávil jsem víkend na návštěvě u Marka, mám melancholickou náladu a dlouho jsem sem nic nenapsal, hence tento post.

Co se mi honí hlavou? Hodně myslím na změnu. Změnu v životě, dospívání a tak dále. Všichni jsou jiní, mění se, to je první myšlenka, která mě napadá. Nejvíc je to vidět na mých nejbližších kamarádech z gymnaziálních let - Davidovi, Josefovi a Markovi. Každý z nich se nějak posunul, každý má jinou cestu a vlastně se trochu bojím, že se postupně odcizujeme, s každým jimým způsobem. Je mi z toho smutno a chtěl bych zpátky. Prožít ty doby, okamžiky radosti, smutku a silné emoce znovu.

Ostatně, i když jsem kvůli alkoholismu v nejbližší rodině zažil na Keplerovi i dost krušné časy, mám pocit, že ty doby měly takový silný emoční náboj. Samozřejmě si také uvědomuju, že nostalgie je vědecky asi dost dobře popsaný fenomén. To mě ale nezastavuje v tom mít ten pocit moc rád. Většina lidí by mě asi popsala jako poměrně navenek klidného, možná nudného nebo chladného, člověka. Z nějakého důvodu na mě ale nostalgie působí fakt silně.

Pokud však přikládám změnu všem ostatním, měl bych se také zamyslet nad sebou. Změnil jsem se já? A jak? Řekl bych, že jsem se určitě změnit musel. S každou změnou se pojí takový ten zajímavý problém kontinuity vědomí, který vždycky fascinoval Josefa. O tom ale asi někdy jindy. V čem jsem se změnil? To je zajímavá otázka, která jaksi ze své povahy vyžaduje definovat, kým jsem teď. S tím jsem také měl vždy problém. Mám někdy pocit, že moje identita není pevně daná a že se vlastně můžu chovat jakkoliv, což mě přivádí do dost solipsistické králičí nory.

Jinak mi přijde, že mezi Mnichovem a Heidelbergem jsou fakt velké rozdíly. Jde samozřejmě spíš o vibe, přes víkend jsem Mnichov nemohl zhodnotit nějak příliš objektivně. Nicméně Heidelberg mi přijde výrazně progresivnější, menší, klidnější a více akademický zaměřený, což mi hodně vyhovuje. Mnichov mi naopak nepřipadá příliš odlišný od Prahy. Zrcadlí tato města nějaký kontrast mezi mou změnou a změnou Markovou? To by asi byla asi příliš zjednodušující metafora, ale je hezké poslouchat Sluneční hrob a přemýšlet nad ní.

Kromě toho pár faktických připomínek. Přemýšlím nad naprogramování náhodného generátoru hezkých Feynmanových diagramů, které bych si přidával ke každému postu (možná nebudou náhodné, to ještě uvidíme). Taky jsem si v pátek a v sobotu dal svoje první (pochopitelně nealkoholické) pivo ze skla. Bylo docela surrealistické sedět v hospodě a pít pivo z půllitru. Moc mi to nechutnalo.